Když břichem rozum pohlcen

a jídlem plněn každý den,

v městě kanců pod sluncem,

pak bída bude hostem jen.

Kancodlaky v roce 2

Vidím to ještě stále zřetelně. Kancodlaky opouštělo zosobněné zlo, které mělo raději zůstat navždy ve svém  sarkofágu. Tři přátelé, nesdílejíce naši pošetilou radost, se vydali za Ním. Z dopisů, ve kterých zpravovali o svém pátrání, čišela beznaděj světa do kterého jsme navrátili Šelmu. Jako vlk v ohradě ovcí, jako ničivá bouře, procházel Tir–Ar-Nog Orlickým královstvím.   Musíme se alespoň pokusit odčinit, co se stalo.

Menhard Laudon nás bezpečně dovedl na místo setkání s trojicí válečníků. Makedon však na sraz nedorazil. Hrob s keltským křižem, ozdobený Makedonovým mečem naznačoval děsivou pravdu. Drax a Snorri nehnutě meditovali opodál. Byli jsme sice rádi, že vidíme alespoň dva Vikingy, ale naše srdce zahalil smutek. Po tiché vzpomínce nám válečníci sdělili poslední Makedonova slova: "Zachraňte Vilemína, zachraňte svět!".  Nebylo proč otálet! Vyrazili jsme do Kancodlak.

Vilemínovo obžerství

V Kancodlakách vládlo při našem příchodu bujaré veselí. Vilemín, neuvěřitelně vyparáděný, měl z našeho příjezdu nelíčenou radost. Po přivítání uspořádal na naši počest velikou hostinu, na kterou jsem se museli dostavit rovněž patřičně vyšňořeni. S Vilemínem hlásanou Zlatou érou Kancodlak poněkud neladilo jeho sídlo, prázdné spíže i pokladnice. Rovněž vzpomínka na dobrého Makedona nám bránila užít si hostinu a fanfarónskou večerní oslavu.

Ráno se Kancodlaky probudily v obležení. Správce sousední provincie, baron Lakota, už nevydržel nekonečné odklady Vilemínových splátek a rozhodl se vzít si, co mu patří. Vilemín se zhroutil, stejně jako jeho iluze. Naštěstí se nám podařilo vyjednat s Baronem jeden den odkladu a získali jsme po mnoha útrapách potřebnou částku.  

Náš další osud určil nález mapy a poznámek dobrého Makedona, který nám připomněl, proč jsme přibyli do Kancodlak. I Vilemín, který se již zdá se přejedl, souhlasil, že vyrazíme dokončit to, co Makedon začal.