V klášteře v horách přebývá,

jen Lenost místo pilných dní.

Tam první den spěch nemívá,

je stejný jak den poslední.

Klášter v horách

Bernard Frollo, nelítostný inkvizitor, který nás co bolák provází, nás zavedl do kláštera. Dlouhá cesta rozeklanými horami, nájezdy zlobrů a bída, kterou jsme kolem sebe viděli, nás utvrdila ve správnosti našeho poslání.  Klášter, kdysi místo duchovního útočiště, pevnost víry a světlo pro okolí, je páchnoucím pomníkem Lenosti. Mniši s pupkem se nechávají vyživovat hladovějícími lidmi z okolí a místo, aby se za ně modlili, tak jen jí a spí. Pomoci lidem odmítají, ale běda, kdyby se někdo opozdil s placením desátku. Najatí žoldnéři by jej rychle přivedli k rozumu. 

Cesta, kterou nám na začátku ukázal Frollo a jež námi zprvu nebyla přijímána, se ukazuje jako jediná správná. I my jsme občas podlehli Lenosti, stejně jako duchovní, ale zjistili jsme, že máme v sobě dostatek sil ji překonat. A líným mnichům jsme ukázali, jaké je jejich poslání.

Touha napravit, co jsme spustili, najít Tir–Ar–Noga a rozřešit záhadu Makedonovy smrti, nás žene dál. A čím dál tím více tušíme, že pro tento svět nastane brzo Soudný den.