Teorie Rudy

Ruda se v nějaké formě vyskytuje ve všech světech od jejich vzniku. Prorůstá planetami, tvoří síť žil a vlásečnic (prameny hovoří o centrálním srdci, ale to je ve skutečnosti jen symbolika). V našem světě se v blízkosti povrchu nachází jen na několika málo místech.

Ruda je mocné médium, něco jako nanobotická síť. Sama o sobě nemá vědomí, není zlá ani dobrá. Povaha událostí, které ovlivňuje záleží na bytostech, které ji využívají. Jednou z vlastností rudy je schopnost akumulace, ať už dobra, či spíše ušlechtilých emocí, nebo zla, sobeckých či nectných emocí. Moc kterou dává, však snadno svádí uživatele k některému z pólů v emocionálním spektru, což dříve či později přináší extremismus a zhoubu. Jen ti nejvyrovnanější dokážou udržet harmonii a využívat rudu delší čas. Nejodvážnější teorie hovoří o rozpadu celých světů po akumulování enormního množství emocí z jedné strany spektra.

Další vlastností rudy je ovlivňování psychiky tvorů, již jsou s ní v kontaktu. Funguje to v podstatě jako droga. Lepší výsledky majitele pak přísun emocí do zbraně jen znásobují. Emoce běžných lidí jsou však, až na výjimečné případy, velmi slabé. Jen mocné postavy jsou schopny vybudit větší míru potenciálu rudy. Všeho moc škodí, a tak jsou v mýtech známy případy, kdy se zbraň bájného reka v rozhodující chvíli roztavila a její zbytky se spojily se Zemí. Rek v zápětí také, i když podstatně pomaleji. Jen legendární hrdinové jsou schopni „kontrolovat“ odsávání vlastních emocí do Rudného předmětu tak, aby jim mohl sloužit velmi dlouho.

Bytosti Rudy

V temných dobách počátku světa žili byli tři bratři, polobohové. Poprvé objevili rudu, poprvé podlehli její síle, poprvé ukuli Rudnou zbraň a jeden z nich, Mergham se jmenoval, jejím ostřím poprvé zemřel.

Oba přeživší bratři se v hněvu rozešli.

Svárlivý Chimbaba učil svůj lid válečnictví, umírněný Uštu vychovával svůj lid k pokoře. V obou táborech vznikly sekty knězů, jež strážily přístup k rudě. Zatímco svárliví z Rudy kuli zbraně a pořádali na Rudných oltářích krvavé obětiny, pokorní svůj Rudný oltář chlácholili, udobřovali a léčili na něm nemocné. Z toho získávali sílu. Nakonec došlo k Velké válce mezi svárlivými a pokornými, kterou pochopitelně nikdo nepřežil.

Při Velké válce se nahromadilo velké množství negativních emocí a hrozila zkáza světa. Vše Rudné se chvělo a počínalo žhnout. Mergham mudrc, prostřední z tří bratrů, v jehož těle uvízl kus Rudné zbraně, vstal v tu chvíli z mrtvých, aby svět zachránil. Utišil Rudné srdce a rozhodl se takto: Stvořil Marghema, aby se Rudě dostávalo zla, stvořil Věčný plamen, aby se rudě dostávalo dobra a stvořil člověka, aby síly vyrovnával. Když bylo Rudné srdce opět čisté, ulehnul Mergham mudrc k spánku, aby se jednou opět probudil, až emoce dosáhnou vrchu.

Tir–Ar–Nog

Když TAN napojil své vědomí na rudnou síť a začal ji aktivně využívat, všimla si toho mnohem mocnější, silněji napojená bytost (Chimbaba) a pokusila se Noga ovládnout, případně, kdyby se to nedařilo, zabít. Čím víc se ruda vpíjí do těla a mysli TANa, tím víc cítí, že ho má tendenci ovládnout. Ztrácí kontrolu nad svými schopnostmi a částečně i jednáním. Vzpírá se, jak může, ale to přináší pouze bolest a přibližuje smrt.

Události v Kancodlakách po pádu bariéry

Angmar potřeboval v Kancodlakách u moci tvárnou loutku, spíš než schopného vůdce Laudona. Aby to nevypadalo blbě, poslal Laudona na misi a zdánlivě dočasně vrátil pravomoci Vilemínovi. O TANovi a událostech kolem nemá tušení. Laudonovo hlášení pokládá za pohádku.

Vilemín je u moci a TAN ho nakazil požitkářstvím (obžerství). Svými megalomanskými výstřelky, ke kterým měl už dřív sklony, zruinoval město. Obyvatelé upadající Kancodlaky opustili a Vilemín zůstal sám ve zlaté kleci. Nijak ho to netrápí, protože si užívá.

Věčný plamen po pádu kancodlacké bariéry

Následky nešťastných událostí, jež se loňského léta staly ve městečku Kancodlaky, na sebe nenechaly příliš dlouho čekat. Po té, co vyšlo najevo, že prakticky celá rada starších řádu Věčného plamene byla pod přímou kontrolou upírů, zachvěla se celá církev v základech. Zatímco se horní lóže řádu rvala mezi sebou a procesy proti bývalým vedoucím kádrům následovaly jeden za druhým, lůza z velké části popouzená agenty církví, jenž v tomto čase viděli dobrou příležitost jak zabrat uvolněné místo po náhle poblikávajícím Věčném plameni, začala napadat a rabovat kláštery a chrámy, ale i špitály, jež řad provozoval. Král Angmar, si dobře uvědomil riziko vzrůstajícího povstání, jež by mohlo nakonec otřást i jeho trůnem, a proti těmto drancířům vyslal ozbrojené jednotky takzvaných Mírotvorců. Těm se po krvavých potyčkách podařilo tuto rebelii postupně zažehnat. Řád jako takový ovšem prakticky zanikl. Nebylo vedení, neboť spousta představených Řádu skončila tou dobou na hranici, s dýkou v zádech, nebo zmizela kdoví kam. Mnohé kláštery byly vypáleny a vypleněny. Mnozí kněží a členové Řádu se v obavách o svůj život schovávali po lesích.

Těchto několik týdnů chaosu a nepokojů se později začalo označovat jako Popeleční měsíc. Zdálo se, že z Věčného plamene zůstalo jen skomírající spáleniště.

Ovšem, lidé v těchto temných časech potřebovali pomoc víc, než kdy předtím. Proti temnotě a strachu se nejlépe bojuje světlem a myšlenkou. Idea, pokud je čistá, má oproti lidem tu výhodu, že ji nelze ani spálit ani probodnout nebo otrávit, nedá se utopit ani roztrhat, a idea to bylo to hlavní, co dělalo Řád Řádem. Myšlenka. Idea.

Jedno staré Řádové heslo říká: „bratr bratru podá světlo“, a dodává: „bratr sám je pro bratra světlem“. Stejně tak i poté, co se bouře chaosu a zmaru přehnala, věděli zbývající členové Řádu, co je potřeba učinit. Byl svolán koncil, na němž se setkali všichni služebníci Plamene ze všech koutů království, všichni ti, kteří přežili Popeleční měsíc bez úhony. Po několika dnech rokování a velkém očistném obřadu byl řád Věčného plamene oficiálně rozpuštěn a pro nově ustanovenou radu starších představených čekal první úkol: vytvořit nové uskupení, jež by bezezbytku naplnilo původní myšlenku Řádu, který byl předešlými událostmi zdiskreditován. A tak bylo založeno - Bratrstvo ohně.

Nově vzniklé Bratrstvo mělo před sebou nelehký úkol postavit se temnotě, jenž se po probuzení TANa začala táhnout krajem. Bojovníci světla, teď budou mít plné ruce práce, aby znovu získali důvěru lidu, ale i samotného krále, který teď nechce být s bývalým Řádem příliš spojován. Důvěra se nejlépe zaslouží činem. Bratrstvo se tedy vrhlo do práce. Mniši obnovili chod klášterů, škol a špitálů, rytíři a bojovníci Ohně vyrážejí do všech světových stran, aby v boji proti temným silám a ochraně slabých našli buď věčnou slávu, nebo smrt. Je mnoho toho, co je potřeba vykonat, co je potřeba napravit, mnoho otázek, na něž se musí najít odpovědi. Také náš bratr Frollo vyráží na svou misi. V novém Bratrstvu má i on svůj úkol. Kdybyste mohli nahlédnout do jeho složky, našli byste v příslušné kolonce „zařazení“ nezvyklý status, stojí tam napsáno: „zvláštní vyšetřovatel“.

S rozvahou se připravuje na cestu a doufá, že stopa ještě příliš nevychladla. Ale i kdyby, nemá obavy, ví totiž, kde by rozhodně měl začít.