Větrní koně tam pastvu si našli,

nad duší mnohých leží jen stín.

Ty ve svém nitru odvahu máš-li,

nebo je srdce tvé hlína a blín?

Přes bitevní pláň

Pradávná bitva dobrých a zlých, ve které se rozhodlo o osudu světa před tisícem let. To je legenda, již nám vyprávěly už naše babičky. Osud nás však zavál na místo, kde se tato epická bitva snad doopravdy odehrála.  Na rozdíl od celé okolní savany tu roste jen drobounká tráva a ve vzduchu je cítit podivný nasládlý zápach.

Místo bitvy jakoby mělo svého vlastního ducha, strážce, poučujícího poutníky o tom, k jaké řeži došlo tím, že je v jejich myšlenkách přenese do pradávné bitvy a prověří jejich odvahu a čest. Jen velmi málo z nás tváří v tvář těm strašným bojovníkům nevykřiklo zděšením, aby si po chvíli  s hrůzou uvědomili, že hledí sami na sebe.

Strážce bitvy před nás postavil přetěžkou zkoušku, v níž obstáli se ctí jen výjimeční.

Jen ctní totiž mohou pokračovat tam, kam se Makedon už nestihl podívat a kde Tir–Ar–Nog chce dokončit své krvavé dílo.